Neziskovku řídím jako jakoukoliv jinou firmu.

Babeto, prý věříš, že nás peníze šťastnými neudělají, je právě to ten důvod, proč má každá tvá práce v poslední době hlubší smysl?

Já myslím, že peníze obecně člověka šťastným neudělají, možná pomůžou, aby byl člověk svobodnější v tom, co dělá, ale šťastnějším ho určitě neudělají. Pro mě je důležité, aby všechno, co dělám, mělo nějaký smysl, nějaký přesah, protože prostě za prachy si štěstí opravdu nekoupíš, jak zpívá Richard Müller.

Babeto, ty jsi pracovala pro síť hotelů, kde bylo součástí firemní kultury i to, že jste se vždy snažili zanechat nějakou pozitivní stopu. Co konkrétně to znamenalo?

Tak já jsem se do Boho připojila kvůli Mathiasovi. Myslím si, že všechno je o nějakých lidských hodnotách a my jsme si s Mathiasem, což je právě majitel sítě Boho, lidsky sedli. Já jsem ho znala už v minulosti, viděla jsem, jaké jsou pro něj důležité věci v životě. V té době už jsem moc dobře věděla, co je pro mě důležité v životě, a tak jsem si byla jistá, že když spolu budeme dělat nějakou firmu, tak to bude na základě našich společných hodnot a že se tím pádem budeme snažit tu firmu řídit tak, aby to odpovídalo tomu, v co my jako lidi věříme. A jedna z těch hodnot, které pro nás oba byly moc důležité a pro mě to je jedna z těch zásadnějších věcí, je právě, aby všechno mělo nějaký přesah. My jsme tomu anglicky říkali „make a difference“ a česky zanechat stopu. Co to vlastně znamenalo. Já si myslím, že když je člověk CEO a začne lidem říkat, co by měli dělat a jaké dobro mají činit, tak to může být dobrý, ale ne vždycky. Tyto iniciativy by měly vycházet z lidí, kteří v té práci jsou a kteří tam pracují. Každý člověk zná někoho, kdo potřebuje pomoct. Každého baví nějaké jiné pomáhání. My jsme vždycky nechávali lidi, aby za námi přicházeli, když věděli o někom, kdo potřebuje pomoct. Plus jsme měli a Boho stále ještě má hostel v Ghaně v Africe a tak.

Tam jste právě nechali vybudovat síť záchodů, je to tak?

Nestihli jsme síť, otevřeli jsme první veřejné záchody, potom začal Covid a s ním boj o přežití, protože hotelnictví je jeden z těch oborů, které jsou na tom díky Covidu nejhůř. Takže zatím se udělali jedny veřejné záchody, ale ten plán, když jsem s Mathiasem mluvila minulý týden, tak říkal, že plán na síť veřejných záchodků po Ghaně pořád je.

A myslíš, že by tam měli uvažovat všichni podnikatelé? Myslíš, že je to vůbec možné?

Já si samozřejmě myslím, že ano, že je to strašně důležité, že v každá firma i to, jak se celkově společnost vyvíjí, je hodně dané tím, jak se chovají zaměstnavatelé a jaké mají firemní hodnoty. Realita je, že dospělí většinu svého času tráví v práci. Tím ti zaměstnavatelé mají neskutečné množství času, jak můžou někoho ovlivnit. A můžou pomáhat ukazovat těm lidem nějaké cesty a zformovat je. Proto je strašně důležité, aby se zaměstnavatelé chovali udržitelně. Nejen v tom, co lidem říkají, ale také v tom, co dělají s tím ziskem. Protože pomáhat ostatním je prostě normální a všichni lidi to v sobě máme, proto je tak strašně důležité, aby to ty firmy dělaly.

Když jsme u zaměstnavatelů a firem, tak CSR je slovo, které se skloňuje v mnoha pádech, ale otázka je, jestli je to vždy efektivní. Myslíš si, že je dobrý nápad, aby například manažeři chodili sbírat odpadky někam k vodě? Jak se díváš na tyto CSR aktivity?

Je určitě dobře, že se to děje. A je obrovský posun toho, jak to v minulosti bylo vnímané. Já si pamatuju, jak před těmi deseti, patnácti lety, když to začínalo, tak to bylo přesně tak, že se jelo někam na teambulding vysazovat někam stromy. To je skvělé, ale nejlepší pomoc je, když IT firma věnuje čas svých lidí, aby něco naprogramovali. Aby firma, která posílá zásilky, tak aby zadarmo něco poskytla. To si myslím, že je lepší a efektivnější CSR a myslím si, jak se naše společnost vyvíjí, tak se toto děje víc a víc a to je skvělé.

Ty máš neziskovku Adventní běhání. My jsme si našli, že 100 % peněz, které vyberete, chceš ty rovnou dál. A že na provoz se snažíš vydělat si sama. Co to v praxi pro tebe znamená, jak to funguje?

Do letošního roku to vypadalo tak, že jsem veškeré náklady platila já. Já opravdu věřím tomu, a myslím si, že je to správně, že když někdo daruje 100 % toho daru na to, když třeba já říkám, že budeme pomáhat lidem s postižením nebo dětem s postižením, tak chci 100 % toho daru předat dál. A protože jsem to vnímala tak, že ty prostředky mám, protože mám slušně vydělávající práci, tak že je to vlastně nějaká moje občanská povinnost pomoct. V mém světě to znamenalo, že vytvořím komunitu Adventní běhání. V prosinci 2021 jsme poprvé začali vybírat od lidí, že měli možnost si vybrat, jestli nám přispějí na děti nebo dospělé, kterým jsme pomáhali, nebo jestli nám chtějí přispět na provoz a takto se nám podařilo vybrat skoro 180 000 Kč. Ty jsme zatím ještě celé neutratili, protože teď je to velké dilema, jako když to jsou cizí peníze, které nám někdo daroval, tak za co je utratíme. Chceme je použít na rozvoj, abych třeba já nemusela platit všechny hostingové věci sama ze svého každý měsíc, ale abychom třeba mohli udělat lepší web, abychom mohli zlepšit to, co děláme. 
Neziskovky potřebují peníze. Jediné, jak jsou neziskovky schopné fungovat, pokud nejsou dotované státem, protože pak jsou ještě neziskovky, které získávají různé granty od státu, což my nejsme a ani neplánuju, že bysme to někdy dělali, tak potřebuješ nějaké peníze, aby ta firma, ta neziskovka, mohla fungovat. Řekla jsem firma, protože já si fakt myslím, že dobrá neziskovka musí být řízena jako firma. Protože v momentě, kdy není řízená jako firma, tak nemůže dosahovat cílů, které se vytyčí. Prostě čím víc jsi byznysově orientovaný, a čím víc se soustředíš na nějaké KPI, tak prostě dosáhneš ty cíle. A pokud je to o pomáhání, tak můžeš pomáhat víc. 
Takže je důležité, aby neziskovky, které nejsou podporované státem, měly dost peněz na provoz. To, že jsem schopná, to dělat tak, abych předala 100% daru, aby ty dary nebyly částečně pohlcené na provoz neziskovky, to je moje přesvědčení, protože jsem si jistá, že jsme schopní ty peníze vygenerovat, třeba právě tím eshopem, a že jsme schopní náklady pokrýt jinak. To zaprvé. A za druhé mám to štěstí, že jsem obklopená hromadou zajímavých lidí, jsou nadšení, ochotní a baví je zadarmo věnovat čas, který je samozřejmě to nejdražší. Nějaký webhosting, mikrofon nebo tak něco, to je prd, že jo, nejdražší je vždy ten lidský čas a energie. A já mám to štěstí, že jsem obklopená spoustou báječných lidí, které to baví, a kteří ten čas a energii věnovat chtějí.

Ty jsi zmiňovala, že máte taky eshop. Mně by zajímalo, ještě trochu víc zabřednout do toho vašeho byznys modelu, protože jak jsme říkali, každá neziskovka by měla mít svůj byznys model. Jak to teda funguje? Ty jsi říkala, že do velké míry ten provoz sponzoruješ ty. A asi se shodneme, že to nejde dlouhodobě udržet. Takže, plánuješ tam nějakou změnu?

Adventní běhání teď funguje 7 let, z toho 4 roky fungujeme jako neziskovka, že pomáháme. Za tu dobu jsme pomohli, když spočítám všechny naše aktivity, něco kolem tří milionů korun. Už loni začalo být jasné, že tak, jak to je, to přestává být udržitelné, protože se fakt strašně rychle vyvíjíme, všechno je to hodně organické. Když se podíváme na nějaká čísla. Eshop vznikl, protože jsem si na začátku říkala, že by bylo fajn mít nějaká trička. Domluvila jsem se s kamarády z Anglie a první rok jsme udělali nějaká trička, která si lidé mohli koupit. Těch triček se prodalo 50. Pak ten další rok jsme si říkali, fajn, třeba se těch triček prodá víc, prodalo se jich asi 100 a to tak nějak pokrylo náklady na výrobu těch triček. No, a ten další rok, když ta skupina pomalu rostla, tak já jsem si řekla, tak fajn, já potřebuju mít nějaký způsob, nějaký mechanismus, jak ty prodeje dělat, abych v tom neměla bordel. Tak jsme zakoupili plugin na náš web, koupili jsme si jeden z levnějších eshopů a tak vznikl ten eshop. Na začátku, ten první rok, jsme tam měli obrat 160 tisíc, což v té době pokrylo nějaké náklady, ale nebylo to až tak velké. No, a pak další rok měl ten eshop obrat 700 tisíc a to bylo jasné, že se musí nějak profesionalizovat, protože to už je hodně peněz. Ještě v té době to bylo tak, že já jsem všechno nakupovala, všechno to šlo přese mě, pak jsem to i danila já, protože potom jsem to vzala a darovala jsem ten profit jako fyzická osoba do té neziskovky, protože jsem nepředpokládala, že to tak strašně moc naroste. Pak jsem na tom strašně zahučela, protože jsem si to špatně spočítala, ale to je moje blbost. To je takové to, kovářova kobyla chodí bosa. Jak jsem byla zvyklá z práce mít na všechno tabulky a mít všechno propočítané, tak něco, co děláte jako zábavu a koníčka, tak se mi vlastně nechtělo dělat to samé, co dělám v práci. Ale tím, jak to rostlo, tak začalo být jasné, že to tak musí být. To znamená, v roce 2021 byl obrat v eshopu byl 1,7 milionu, takže to už je prostě obrovský kolos. Loni jsme už všechny produkty naceňovala tak, abychom část těch peněz, když máme třeba naše tričko – prodejní cena trička je 450 korun, pořizovací je něco kolem stovky, sto dvaceti korun, my pak dáme 50 korun na ty děti a dospělé, kterým pomáháme. Pak mi tam zbyly ještě nějaké peníze, protože jsme loni měli poprvé kamenný obchod, kde jsme měli placené lidi, kteří tam prodávali. A já jsem to samozřejmě měla napočítané tak, abychom je mohli zaplatit. 

Takže to je první vlaštovka k tomu, že jste vlastně dali něco i na ten provoz, že ta změna myšlení tam už malinko nastává. Přišla i nějaká potřeba, jak to organicky narůstá, to trochu víc zprofesionalizovat? 

Určitě. Úplně aktuálně, já mám tým elfích pomocníků, elfů, kteří pomáhají s celou tou administrací Adventního běhání. Až do loňska to byla tak, že já jsem vlastně dělala všechno, protože jsem taky mohla. Měla jsem čas, chuť, energii a zároveň jsem na to měla ty možnosti. Já nemám práci, kam chodím od devíti do pěti každý den. Takže jsem měla možnost tomu věnovat takové hromady času. Většina věcí se děla tak, že jsem to celé řídila já. A tím, jak jsme se rozrostli, je jasné, že už to takto dál není udržitelné. Nejen jako z finančního, ale také z lidského hlediska. Včera jsem zrovna našim elfům ukázala naši novou strukturu Adventního běhání. Úplně měníme způsob, jakým budeme vnitřně fungovat. 

Takže se dá říct, že to pro někoho bude i zaměstnání?

Žádnou placenou funkci nemáme, to ne. Tolik peněz ještě nemáme, to až budeme větší, ale už to nebude tak, že Babeta tady dělá vždycky každé rozhodnutí, ale budeme mít elfí dozorčí radu, budeme mít různé chief elfy. Máme chief elfa na komunitu, na běhání, na neziskovku, na IT, na finance… A každý z těch chief elfů bude mít na starost nějakou oblast a vždycky, když se přijde s nějakým nápadem, tak dozorčí rada bude hlasovat, jestli je to dobrý nápad, jestli to naši vizi, co chceme dělat, a jestli to je v souladu s hodnotami, které máme.

A je tu třeba nějaký cíl, kterého bys chtěla dosáhnout, aby ti lidi, až je jednou budeš platit, tak abys je mohla platit tak, aby to byla taková, řekneme, byznysová mzda? Je to možná další kontroverzní téma, do kterého zabředáváme, že za nezisk by měl být hezký plat, aby ti lidi mohli pracovat efektivně a mohli tam být ti profesionálové. 

Když jsem pracovala v Anglii pro jednu velkou neziskovku, tak jsem tam přišla, netušila jsem, že je to neziskovka, plat jsem měla skvělý. Já jsem z té neziskovky odcházela jako regionální manažer, měla jsem na starosti 34 poboček. Když jsem byla na různých školeních a meetupech s jinýma kolegama v podobných funkcích, normálně z byznysového sektoru, tak jsem měla leckdy vyšší plat než oni. Moje přesvědčení je, že aby ta neziskovka byla skvělá, tak musí šlapat jako hodinky, a ten, kdo dělá, aby to šlapalo jako hodinky a bylo to dobré a opravdu to fungovalo, tak to jsou zase ti lidi, kteří tam jsou. A já musím mít nejlepší lidi, pokud chci dosahovat všechny své cíle a být nejlepší. A když chci mít nejlepší lidi, tak je samozřejmě musím nějakým způsobem adekvátně zaplatit. To není jenom o tom, jestli dostanu 30, 40 nebo 50 tisíc. Člověk potřebuje být adekvátně ohodnocený penězi, aby si koupil to, co potřebuje a co chce, každý z nás má jiný životní standart, jiné peníze, které potřebuje. Ale pak je tam spousta věcí, které jsou kolem, které nejsou finanční a které jsou úplně stejně důležité.
Obecně si myslím, že lidi v neziskovkách jsou strašně podhodnocení.

Tvé názory v nezisku jsou vždycky na nějakém hraničním bodu, co lidi rádi slyší a co ne. Setkala ses s někdy s tím, že to s někým konzultuješ? Třeba že někomu předáváš své názory a on tobě?  

Já jsem jednou dokonce dostala sprďáka, protože jsem mluvila v nějakém podcastu a mluvila jsem právě o tom, že 100% darů chci předávat a že jako neziskovka si chci vydělat na ten provoz. A pak jsem dostala sprďáka, že to jako nemám říkat nahlas, protože neziskovky potřebují, aby lidi darovali peníze i na ten provoz. Takže teď jsem trochu víc opatrná na to, co říkám.

Ještě je jedna noha, kterou jsme nezmínili, a to jsou firemní dary. Fungují i s vámi nějací sponzoři?

Jo, furt nějaké máme, ale my jich máme fakt málo. A to je jedna z věcí, kde vidíme potenciál, co bysme chtěli, co je náš plán řekněme na letošní rok. Že bysme chtěli, teď to vezmu z toho byznysového hlediska, ten náš produkt nějakým způsobem udělat tak, aby to právě bylo i pro tu firmu. 
V naší komunitě je teď 8 a půl tisíce lidí, to je strašná spousta lidí a každý z těch lidí má kolem sebe další lidi, které zná. Takže zatím to bylo tak, že i ti firemní dárci byli lidi, kteří jsou v okolí těch lidí, kteří jsou taky Advenťáci. Plus, skvělý příběh. Skvělá PR agentura nám dělala loni zdarma PR a mimo jiné vyšel článek ve Forbes. Já jsem na začátku byla taková, budu všude v novinách, nebudu všude v novinách a tak. Potom, co vyšel článek ve Forbes, se mi ozvala jedna paní a dala nám 100 000 Kč. Tak jsem si říkala, to je ale dobře, že jsem teda řekla, že jo.

Komunita je jedno z posledních témat, kterých bych se chtěla dotknout. Jak vy jako komunita vlastně fungujete? Jak se ta komunita, která je teď už ohromná, stavěla?

Celé Adventní běhání vzniklo tak, že jsem nechtěla běhat sama. Tak jsem udělala Facebookovou skupinu, kam jsem pozvala 20 svých nejbližších kamarádů a začali jsme běhat spolu. To bylo v roce 2015. Běhali jsme spolu od 1. do 25. prosince. Na konci toho prosince nás tam bylo nějakých 200. Protože samozřejmě kamarádi řekli kamarádům a tak.
Pak ten další rok nás najednou bylo trochu víc, protože o nás napsali v Hospodářských novinách. Bylo nás nějakých 500. Pak jsme se začali zvětšovat a zvětšovat, další rok nás už bylo tisíc a v momentě, kdy v naší skupině bylo 1000 lidí, mi přišla škoda, aby se ta neskutečná energie, která během prosince v té naší skupině je, mluvíme o Facebookové skupině, aby se to nějak dál využilo. A tak vznikl nápad, pojďme běhat a ještě tím běháním nedělat dobře jenom sobě, ale ještě nějakým způsobem pomáhat dál. Teď je nás 8 a půl tisíc.
Moje teorie je, že když někdo vidí, jak se tam máme všichni dobře, jak běháme a radujeme se společně, tak tam chce být taky. Protože všichni chtějí mít zábavu, že jo. (směje se) Taky si myslím, že stejně naladění lidé se v životě přitahují, chtějí spolu být a družit se.

Doporučovala bys, budovat komunitu každé neziskovce nebo sociálnímu podnikateli? Přijde ti to jako jeden ze základních kamenů toho, co děláte?

Určitě. Na 100%. Všechny značky se o to snaží. Základní kámen je, že máte lidi, kteří ve vás věří a kteří to s vámi dělají. To jsou vlastně ti nejlepší ambasadoři. Já se vždycky strašně dojímám, když vidím lidi běhat v těch našich tričkách. My každý rok vyrábíme limitovanou edici triček, loni jsme měli žlutá trička. A já jedu v autě a najednou vidím, jak tam běží naše trička a připadá mi to úplně neuvěřitelné, že ty lidi si ty trička koupí a jsou hrdí na to, že patří k Advenťákům, a jsou hrdí, že běhají a pomáhají. Někdo jde v tom tričku a kámoš řekne: Co to máš za tričko? A on řekne: Představ si, já tady běhám a tím během pomáhám. Koupil jsem si tričko, které taky pomáhá. A takhle to celé roste, úplně samo, organicky. No, a když to takto samo roste, tím víc lidí se zapojí, a čím víc lidí se zapojí, tím víc peněz získáme a tím více lidem můžeme pomoct a změnit jim život. 

Asi tě na začátku nenapadlo, že se to takto rozroste, že budeme mít miliony rozdaných korun, 8 a půl tisíc lidí v komunitě… Kdyby ses zpětně na tu cestu podívala, udělala bys něco jinak?

Určitě ne, protože já si myslím, věci se vždycky dějí tak, jak se dít mají. A já vždycky všechno dělám se 100% nasazením a s tím, že jsem si jistá, že co v ten moment dělám, je to správné. Půjdu zase zpátky k životním hodnotám, protože si myslím, že to je základní pro každého. Teda pro mě je to ten základ, že vím, co je pro mě důležité a co si myslím, že je důležité v životě. A na základě toho dělám věci a rozhodnutí, která v životě dělám. A tím pádem já se nikdy nebudu otáčet a říkat: Jó, ale to jsem tohle to pokakala. Protože dělám vždycky všechno tak, jak si myslím, že je to správně.

Babeto, a jakou radu bys dala začínajícím sociálním podnikatelům nebo neziskovkám, které chtějí mát vlastní byznys?              

Buď si jistý tím, kam směřuješ, čeho chceš dosáhnout. A určitě je strašně důležité nebýt v tom sám. Být obklopený lidmi, kteří smýšlí stejně, kteří ti můžou pomoct. A zároveň se nebát říct si o pomoc, což je něco s čím já strašně bojuju. Lidi chtějí pomáhat a nejen lidi, kteří jsou nějací tvoji ambasadoři, ale lidé z jiné neziskovky nebo z jiné firmy, která dělá něco podobného a tobě to připadá skvělé. Tak se nebát a opravdu si říkat o pomoc. Za mnou když někdo přijde, že něco potřebuje, tak jsem v životě neřekla ne. A když jsem já za někým přišla, tak mi taky nikdy neřekl: Hele, Babet, nemám čas jít s tebou na kafe, protože ti přece nebudu říkat, jak tohle řeším. To je strašně důležité, pokud se mi třeba lidí, jak někdo něco dělá, tak za ním jít a prostě se ho zeptat.