Expert na crowdfunding Čestmír Horký nejen o formách dárcovství.
Se sbírkami začínal před osmi lety v Nadačním fondu pomoci, dárcovská platforma Znesnáze21, kterou dnes
Čestmír Horký vede, vybrala za 2 roky fungování přes 100 milionů korun. Je tento typ dárcovství vhodný i pro váš projekt?
Jak založit sbírku, která bude mít úspěch? Proč je důležité spustit souběžně se sbírkou i kampaň? A je sbírka, která nedosáhne svého cíle, skutečně neúspěšná?
Ahoj Čestmíre. Začneme hodně obecně, můžeš nám říct, co je to vlastně crowdfunding?
Crowdfunding je zcela běžná forma získávání peněz od většího množství lidí po menších částkách. Já si myslím, že s crowdfundingem se můžeme setkat od toho, když jdeme do hospody na pivo a chybí nám peníze a kamarádi se na nás složí, až po to když se Češi skládali pro Národní divadlo.
Jaké platformy jsou v Česku pro realizaci crowdfundingu dostupné?
Určitě všichni budete znát Hithit, známá platforma pro komerční projekty. Jak oni říkají, tak jsou vlastně eshopem pro dobré nápady. Určitě bych zmínil portál Daruj správně, který je můj asi nejoblíbenější, protože si myslím, že dodržuje všechny předpisy, jak vybírat peníze bezpečně.
Vedle toho je třeba naše Znesnáze21, která umožňuje získávat peníze jak pro fyzické osoby, tak pro dobré projekty právnických osob nebo nějakých skupin lidí.
Jsou mezi vámi velké rozdíly? Jste konkurenti?
V rámci pomoci lidem v těžké životní situaci, v rámci fyzických osob, nejsme konkurenti, protože sbírky pro zakládání pro fyzické osoby spouštíme jenom my. Daruj správně nebo Darujme, velmi známá platforma, nespouští sbírky pro fyzické osoby, ale právě většinou pro neziskové projekty.
Když se řekne crowdfunding, tak si většinou vybavím sbírky s odměnami. Jsou i jiné typy crowdfundingu?
Crowdfunding se nejčastěji dělí na odměnový, to je ten, který jsi teď zmínila, kdy za přispění do kampaně dostanete ten produkt nebo předplatné toho produktu. Potom je velmi běžný investiční crowdfunding a také charitativní. My se věnujeme tomu charitativnímu.
Ten investiční je založený na čem?
Řeknu příklad. Myslím, že ta společnost se jmenuje Investown, a je to portál, kde můžete se skupinou třeba stovek dalších lidí investovat do bytu. Koupíte mini podíl v nějakém pražském bytě, je to vaše investice a máte z toho podílu výnos.
Můžu si v Česku založit sbírku na cokoliv, nebo je to nějak regulované?
To je těžká otázka. Je důležité odlišit, co je to veřejná sbírka a sbírka. To lidi, Češi, jako dárci, co chtějí něco darovat, nebo i ti, co jsou v nouzi, moc nerozlišují. Pokud si chcete založit veřejnou sbírku, tak ta je v podstatě jenom jedna, je to registrovaná záležitost v Praze u Magistrátu nebo kdekoliv jinde u krajských úřadů. A veřejná sbírka má jednu důležitou věc a to, že ji může založit pouze právnická osoba a musí mít veřejně prospěšný charakter nebo veřejně prospěšný účel. Všechno ostatní, já tomu říkám, že je to moderní forma žebroty, nemyslím to nijak špatně, ale nejedná se o veřejnou sbírku. Takže, pokud vy se rozhodnete založit sbírku na cokoliv, tak musíte počítat s tím, že byste z toho měli odvést daň, protože je to vlastně forma nějakého vašeho příjmu. Není to osvobozeno od daně jako veřejná sbírka, nemůžete lidem vystavit potvrzení o daru a rozhodně tyto sbírky nedoporučuju, protože dárce si nemůže zkontrolovat účelnost. Těžko se kontroluje, jak ty peníze dopadly, co se z nich udělalo. Lidi na to třeba používají transparentní účet, což je další mýtus.
Takže, kdybych si chtěla třeba založit sbírku u vás nebo na platformách, které jsi zmínil, tak tam je to regulované těmi jednotlivými subjekty, které si vyberou, jestli tu sbírku spustí nebo ne?
Ano, je to o tom, že pokud se právnická nebo fyzická osoba rozhodne založit jakýkoliv veřejně prospěšný projekt, nebo chce zrealizovat jakýkoliv veřejně prospěšný nápad, tak to může udělat na Znesnáze21. Je to v podstatě i velmi rychlá záležitost, sbírka se dá založit v řádu desítek minut, a my garantujeme, že takovou sbírku spustíme do 24 hodin. Je to o tom, že my bereme na svoji zodpovědnost veškerou administrativu a veškeré ověřování právě u Magistrátu hlavního města Prahy.
A setkáváš se i s nějakými irelevantními žádostmi o sbírky?
Ano. Já ty příběhy, které nejsou vhodné pro sbírku rozlišuju na podvodné, to znamená, že ten člověk lže, vymýšlí si ten příběh nebo skutečnosti, nebo je ten příběh irelevantní. To znamená, že není vhodný pro sbírku. Jinými slovy takový člověk si může pomoci jinak než sbírkou. To jsou například případy lidí, kteří chodí do zaměstnání a sbírkou chtějí řešit například to, že nechtějí šetřit. Člověk si chce koupit nějakou věc, kterou potřebuje, a má možnost si na ni 3, 4 měsíce šetřit, nebo založit sbírku. Když má dobrý příběh, lidi jsou ochotní mu přispět. My ale takové sbírky nespouštíme, protože pro nás je sbírka vždy až na posledním místě. To znamená, první se snažíme tomu člověku poradit, co může udělat líp, jinak, nebo doporučit nějakou jinou službu, která už se tomu věnuje roky a není třeba s tím obtěžovat veřejnost.
Vaše primární zaměření je, řekněme charitativní, ale máte i záložku Dobrý projekt 21. Proč jste se rozhodli pro toto řešení pro nové inovativní nápady a jak to funguje?
My jsme se inovativním nápadům věnovali od samého začátku. Nicméně problém byl ten, že název Znesnáze21 u mnoha lidí evokuje to, že člověk, aby mohl spustit sbírku, musí být v nějaké nesnázi. Člověk, který má nějakou těžkou nemoc, nebo se mu stala těžká dopravní nehoda. Pro to jsme vznikli, ale tu podskupinu Dobrý projekt jsme zavedli právě proto, aby se lidé s dobrými projekty nebáli Znesnáze21.
A jak ty osobně vnímáš neziskovky, které se nesnaží jít pouze tou cestou fundraisingu nebo dárcovství, grantu, ale snaží se získat peníze i jinými způsoby?
Tohle je pro mě téma na nějakou konferenci, protože neziskový sektor je taky proto, aby nějak nahrazoval nebo doplňoval služby státu. Stát nemá kapacity, nemá na to peníze, nemá na to experty, a proto právě podle mě v 90. letech vznikl neziskový sektor, který dal lidem možnost se nějak shromažďovat, vytvářet nějaké zájmové skupiny, ale zároveň stát předával kompetence právě na tento neziskový sektor. Já jsem přesvědčený, že neziskovky typu pěstounská péče, práce s týranými dětmi, ty by měly být jasně a jednoznačně financované státem. A myslím si, že by neměli být nuceni do shánění peněz někde jinde. Zaplatit fundraisera, kolik energie pro neziskovku vydá shánění peněz, aby se uživila… Mně to přijde prostě špatně. Já si myslím, že pokud stát chce ve svém státě tyto služby mít, tak stejně jako platí úředníky, tak by měl v plné výši financovat tyto odborné služby, které stejně nikde jinde nezíská a nemůže nahradit. Kdysi padla otázka, co by se stalo, kdyby zanikl neziskový sektor a tahle služby začal dělat stát. Já bych se asi zbláznil. Představte si, jakým způsobem často funguje úřednický aparát. Je to prostě zkostnatělé, pomalé, drží se pevně pravidel a ve chvíli, kdy potřebuje pomoc, tak než by to prošli nějakým kolečkem na úřadě, tak ten člověk buď 3x zemřel, nebo se 3x vyléčil. Tady je opravdu potřeba rychlého a flexibilního zásahu nezisku a odborného zásahu nezisku. A to prostě bez dobrého financování nezisku nepůjde.
To zní hezky, ale bojím se, že je to teorie a v praxi to takto moc nefunguje. Asi se shodneme, že je tím pádem zdravé mít více zdrojové financování i pro neziskovky. Napadá tě nějaká neziskovka, která to má dobře nastavené?
Za mě určitě je to Aufori, která má přibližně 15, možná 20 zdrojů. Je to určitě organizace Rozum a cit, která se zabývá pěstounskou péčí, a znám ji zblízka. Těch organizací je mnoho. Dnes se neziskovka neobejde bez více zdrojového financování, hlavně taky kvůli tomu, že jsou tam takové ty mrtvé měsíce, leden, únor, březen. Někdy ty neziskovky neví, kolik dostanou, třeba s těmi penězi počítají, pak je nezískají. Na nás se obrací neziskovky, kterým se třeba něco takového stalo a může to být třeba i úplná pitomost, že napsali špatně projekt, udělali tam nějakou formální chybu. Nebo v předchozím roce projekt špatně vyúčtovali, zase jenom nějakou iracionální formalitou a byla jim odejmuta dotace na následující rok. A ty neziskovky jsou prostě v háji. Takže se na nás obrací neziskovky třeba s tím, že jsou v akutní krizi a potřebovali by někdy třeba jenom půjčku, anebo dofinancovat nějakou část projektu, tak i pro ně je Dobrý projekt, respektive Znesnáze21 k dispozici.
Já bych se ještě vrátila k těm inovátorům, se kterými pracujeme my. Odhadneš, která sbírka bude mít úspěch?
My se snažíme tohle odhadovat vždycky. Myslím, že to dokážeme odhadnout už při prvotním kontaktu, respektive dokážeme odhadnout, že ta sbírka bude dobrá a že bude zajímavá. To, že je úspěšná, nemusí vždy znamenat, že vybrala ty peníze, což je samozřejmě trošku paradoxní, ale stává se organizátorům dobrých projektů, že se jim ozve třeba investor. Nebo se jim ozve někdo úplně jiný, kdo by jim mohl pomoc jiným způsobem než třeba penězi. Můžou se jim ozvat zákazníci.
Crowdfundingová kampaň je prostě komplex věcí, které vám můžou přinést jenom pozitivní věci, ale musíte se tomu věnovat. Takže peníze, ta cílová částka, nemusí být vždy hlavní úspěch.
Ta kampaň mě právě zajímá. Jak dlouho se taková úspěšná kampaň tvoří, nebo měla by se tvořit?
Tady bych jenom všechny budoucí organizátory sbírek upozornil, aby nepočítali s tím, že zveřejní kampaň na Znesnáze21 a ty peníze se pohrnou samy. Vybrat peníze pro neziskový projekt je mnohem náročnější, než vybrat peníze pro nějakou maminku s dítětem v nouzi. Takže je třeba přesvědčit tu laickou veřejnost o tom, že ten projekt je dobrý, že se na něho dá sáhnout, hlavně na ty výsledky. Často dobré výsledky mají neziskovky, které jsou mladé, jsou cool, mají drive, nebojí se nových věcí, umí se do toho opřít.
Důležité pro neziskovku je, aby změnila styl komunikace. Neziskovky jsou zvyklé z těch klasických dotačních titulů, z těch psaní grantů, psát nějakým jazykem. Odborným jazykem, protože přesně ví, co ten donátor očekává. Řeší se tam často počet intervencí, poskytnutých kontaktů, udržitelnost… To v crowdfundingu neplatí, protože vy prostě máte veřejnost ve dvou, třech větách říct, co za jejich stokorunu uděláte dobrého, co změníte k lepšímu. To si myslím, že je výzva pro všechny lidi z nezisku, jak dobře komunikovat crowdfundingovou kampaň.
Takže bys to odhadl na jak dlouhou dobu?
Příprava dobré kampaně zabere minimálně měsíc, když nad tím člověk přemýšlí se vším všudy. Ta kampaň má takových 16 komponent, od toho mít svého patrona, přes to, udělat si nějaký mediální plán, udělat si redakční plán příspěvků… Tohle všechno pro některou neziskovku může trvat dýl. Jsou třeba neziskovky, které nejsou zvyklé pracovat se sociálními sítěmi tolik, jako neziskovka, pro kterou je to denní chleba. Takže je to individuální, ale připravit dobrou kampaň pro neziskovou organizaci může trvat měsíc. Ne, že by to bylo 30 dní práce, ale když víte, jak třeba fungují porady jednou týdně, tak 3, 4 porady to může zabrat.
Ty jsi zmínil pár aspektů, která by úspěšná sbírka měla mít, ty najdu někde u vás na webu?
Všechny tipy a rady, jak založit úspěšnou crowdfundingovou sbírku, jsou na webu Znesnáze21.
Dokážeš shrnout nejčastější chyby těch sbírek?
Nejčastější chyba je opravdu, že čekají, že ty peníze spadnou z nebe. Založí sbírku a už na ní dál nepracují.
Druhá chyba je v přípravě. To znamená, že pokud spustí sbírku na jeden měsíc, dva nebo tři měsíce, tak na té sbírce makají prvních 14 dní a pak se to vypne. V podstatě vypne se ta činnost. Tady je důležité říct, že pokud má sbírka běžet dva měsíce, tak se dva měsíce musí dít nějaké věci v té sbírce. To znamená, musí mít redakční plán na ty dva měsíce. Musí vědět, že každých 14 dní budou dávat nějaké reporty. Musí vědět, že po prvním měsíci udělají nějaké zhodnocení, poděkují dárcům. V pátém týdnu mají naplánovaný nějaký článek v regionálním deníku a tak dál. Takže to je častá chyba, že se spustí sbírka a dál se na ní nepracuje.
Myslíš, že můžu postavit úspěšnou kampaň k projektu, který je úplně na začátku, který nemá nějakou fanouškovskou základnu, nebo je důležitá nějaká komunita, kterou kolem sebe mám?
Tip, který funguje, ale nechtěl bych, aby ho někdo zažil, je taková ta motivace šokem. Možná si vzpomenete, když jeden ex poslanec tehdy řekl o předčasně narozených dětech, že to jsou zrůdy, proč se s nimi pracuje. V ten moment se neskutečně zvedla vlna zájmu a potřeba podpory organizace, která pracuje s těmito dětmi. Byla to organizace Nedoklubko.
Co funguje je prostě šok. Společnost se najednou dozví, že se s takovým tématem pracuje, nebo se naopak veřejnost dozví, že někdo někoho zranil, a oni mu chtějí pomoct. Na tom principu fungují tornáda, válka na Ukrajině i pro neziskovou organizaci.
Druhá věc, pokud přijde neziskovka, která začíná se svým projektem, tak je potřeba vysvětlit, proč vlastně existují. To neziskovky ne vždy umí. Dnes když se někoho zeptáte, co dělá, tak vám to většinou řekne tak složitě, že vůbec nechápete, co teda vlastně dělá a už vůbec ne, proč to dělá.
Každý dobrý projekt by měl umět pojmenovat problém, který tady v České republice je, který řeší, jakým způsobem ho řeší a co se stane, když ho vyřeší. Protože, když si neřekneme, že tady máme deseti tisíce maminek samoživitelek a jsou v takové a takové situaci, tak tady není potřeba si říct, proč bysme jim měli pomáhat.
To samé, když neřekneme, že problém jsou děti v ústavní péči, a že to řeší pěstounská péče, tak ten člověk si řekne, aha, to je dobré podporovat.
Myslím si, že je důležité komunikovat tak, že definuju problém, a pak řeknu, proč jsem tady, a jak ten problém řeším.
A vnímáš tedy i komunity kolem těchto projektů jako důležitý aspekt pro sbírku?
Jo. Zrovna teď máme sbírku pro komunitní školu. Je to parta rodičů, kteří v době covidu, respektive už před covidem nebyli spokojeni se stylem výuky na jejich škole, vznikl velký konflikt s nějakou paní učitelkou a bylo jim doporučeno si založit vlastní školu. Tak to prostě udělali.
Takových občanských aktivit, které vedou ke zlepšení komunity je spousta. A je to dobrý záměr pro založení sbírky.
Čestmíre, a co influenceři? Já jsem si všimla, že často influenceři nějakou sbírku podporují na svých účtech. Pracujete s nimi? Jak moc můžou influenceři pomoct nějaké sbírce?
Influenceři jsou velmi významnou částí naší práce. Influencer funguje tak, že dokáže sbírku vybrat v řádu hodin. My s nimi nepracujeme tak, že bysme je konkrétně oslovovali, většinou je to tak, že oni si najdou nás skrze nějaký příběh. Systematická spolupráce si myslím, že není ani úplně vhodná, protože ty příběhy by měly být autentické tomu konkrétnímu influencerovi. Takže pokud se vám ozve influenerka, která s tou problematikou opravdu není zajedno, má za sebou různé kauzy, které nejsou úplně vhodné pro rodinný život a podobně, ani její fanoušci nejsou lidi, kteří by podporovali takové sbírky. Takže známe influencery, kteří můžou zařídit cokoliv, vybere se to, ale pak je mnoho influencerů, kteří můžou ten příspěvek postovat co dvě hodiny, ale jejich followeři nepošlou ani korunu. Takže je to hodně individuální. My jsme rádi za každého influencera, nicméně nějak systematicky s nimi nepracujeme.
Mě by ještě zajímalo, jací jsou Češi dárci.
Čeští dárci jsou extrémně štědří. Je to vidět i teď na těch velkých akcích typu tornádo nebo válka na Ukrajině. Loni když bylo tornádo, to byla největší sbírková akce. Teď je to válka na Ukrajině, já doufám, že nic dalšího nepřijde.
Češi jsou extrémně dární. Vždycky jsem říkal, že na tuto otázku se odpovídá, že jsou i nedůvěřiví, že si zkrátka ty věci prověřují. Teď bych řekl, že jsou hodně důvěřiví. To znamená, dárce vidí příběh, pošle tam peníze. Dobře napsaný příběh je alfa, omega. Já chci říct za nás, my touto cestou rozhodně nejdeme. My ty příběhy píšeme rozhodně jako pravdivě, tak jak jsou, nijak si je neupravujeme, protože důvěra dárce, která se tu budovala roky rokoucí, je strašně křehká a my si nemůžeme dovolit, abychom důvěru dárce zklamali.
Existuje nějaký žebříček oblíbených témat českých dárců?
Existuje. Nejlepší data zpracovává Fórum dárců, které se roky snaží o zlepšování a kultivaci dárcovství v ČR. Každý rok zpracovávají Mapu dárcovství, která je, myslím si nejlepší v Evropě. Můžete se dozvědět, které kraje jsou nejdárnější, které naopak, kolik tady běží veřejných sbírek… Co se týče témat, tak možná překvapivě, ale pořád vede věda a výzkum. Do vědy a výzkumu se každý rok věnuje nejvíce peněz, celkem na všechna odvětví je to asi 8 miliard korun. Pak to jsou děti, rodina, senioři, zdravotně postižení a tak. Ale nejsou na prvním místě.
Češi jsou štědří dárci, ale přece jenom je pro některé z nich stále ještě hůře skousnutelné darovat peníze na výplaty, na služby, protože přece jenom vozíček nebo jakákoliv hmatatelná pomoc je lépe představitelná. Jak s tímto pracujete? Snažíte se třeba o nějakou osvětu?
Snažíme se každé organizaci, především jsou to teda neziskovky, vysvětlit, že musí tu svoji pomoc odprezentovat tak, aby si ten dárce na ni mohl sáhnout. Ač to není ten vozíček, ale je to třeba práce terapeuta.
My jsme si všimli často komentářů na internetu, že lidi řeknou: No, té neziskovce bych nikdy nic nedal, to radši dám ty peníze nějakému konkrétnímu dítěti. Jenže to dítě, které zažilo trauma nebo prostě zažilo domácí týrání, sexuální zneužívání, tak to dítě zkrátka nepotřebuje 200 korun od toho dárce, to dítě potřebuje terapeuta, kterého my musíme spolu s dárci zaplatit. A tohle je potřeba pořád dokola vysvětlovat. Pokud má terapeut nebo sociální pracovník nabízet kvalitní službu, tak za ni musí být kvalitně zaplacen. Proto my vyzíváme ty dárce, ať přispějí klidně i na platy, protože jak jsem řekl, to dítě, které zažívá trauma, potřebuje především péči toho kvalitního pracovníka, ne 200 korun od dárce.
Jak vy pracujete s firmami? Určitě jste napojení i na nějaké CSR programy, je to pro vás téma?
S firmami pracujeme hodně a přišlo to vlastně samo, nebyla tam nějaká naše prvotní aktivita. My jsme začali zveřejňovat velmi zajímavé příběhy lidí a projektů, velmi se angažujeme i v osvětě ohledně dárcovství jako takového, přednášíme, publikujeme. Snažíme se být součástí být v systému nějakých samoregulačních mechanismů, to znamená, jsme držitelé značky spolehlivosti. Na tohle firmy samozřejmě slyší, protože vidí, že ty firemní peníze jsou u nás v bezpečí. Navíc jsme začali nabízet tzv. CSR na míru, takže když se nám někdo ozve, že chce dělat něco dobrého, že jsou úspěšní, daří se jim, ale nemají kapacity a dovednosti, jak s těmi penězi dobře naložit v rámci pomoci, tak my pro tyto firmy zajišťujeme CSR na míru. Dnes už máme spoustu firem, jsou to možná nižší stovky, které se s námi pravidelně nějak zapojují do spolupráce. Ono to potom taky vede k tomu, že když zveřejníme nějaký projekt nebo sbírku, tak téměř vždy vybereme. Začínáme už fungovat i regionálně, takže máme firmu v severních Čechách, máme firmu Škoda auto, se kterou zase spolupracuje v rámci jejich regionu, kde mají závody. Teď nově spolupracujeme se Zásilkovnou a těch firem přibývá.
Snažíme se vždycky dělat trochu jinak, nově, není to o tom, že by nám posílali peníze každý měsíc nebo každý rok, ale jakmile děláme nějaký projekt, který by je mohl zaujmout, tak oni si to buďto všimnou nebo se jim ozveme a tu pomoc realizujeme společně.
Jaké jsou aktuální trendy v crowdfundingu?
No, tak obecně všechno se přenáší do onlinu. Samozřejmě jsou tradiční sbírky, které si drží své tradiční místo na zemi, ať už je to Tříkrálová sbírka nebo Pomozte dětem (Kuře). Nicméně všechno se přenáší do onlinu, lidé darují nejnovějšími platebními metodami, ty dary se zvyšují, to znamená, pokud to byla dřív stokoruna, nebo dvě stě korun, tak dneska je to třeba pětistovka. U nás to vychází v podstatě na 1000 korun. Trend je mít určitě připravenu kvalitní kampaň. Dalším trendem je udělat třeba dobré video. Když se budeme bavit o neziskovkách, tak to video nemusí být natočené profi firmou, ale musí mít prostě skvělý nápad. Ten trend je určitě o tom, že ta neziskovka se musí prostě odhalit. Je to naprosto opačné od psaní projektu na nějakou nadaci, prostě mluvíte tady k lidem. Takže musíte naprosto laicky vysvětlit tomu člověku, co jde po ulici, co děláte a co za těch jeho 500 korun získáte. No, a sociální sítě, bez toho se dneska v komunikaci obejdete.
Vnímáš nějaký trend, který existuje v zahraničí, ale u nás se ještě úplně neobjevuje? Něco, co bys chtěl třeba přinést?
Myslím, že v ČR je zatím málo těch kanálů, těch penězovodů, kterými lze přispět. Zahraničí je určitě víc cool, daruje se tam více peněz, možná jsou tam i ta pravidla jednodušší. Zákon o veřejných sbírkách v ČR je poměrně striktní, teď se pracuje na nějakých úpravách toho zákona, dárcovství by se mělo zjednodušit. Takže určitě za mě půjdu určitě tou cestou, kterou jdu celou dobu, kdy se dárcovství věnuji, a to je zjednodušování. Ale zároveň při zachování té stejné kvality, což je jako dost náročné. Prostě ověření toho příběhu a garance toho, že s těmi penězi naložím tak, jak si ten dárce přeje je náročná, ale musí být vždy na prvním místě.
Závěrečná otázka. Kdybys mohl dát začínajícím prospěšným projektům jednu radu, jaká by to byla?
Aby se nebáli a aby nedali na řeči lidí, kteří je od toho odrazují. Sám jsem si tím prošel a myslím si, že když tomu ten realizátor věří, tak on je ten, jehož názor je nejrelevantnější. Tak ať se nebojí nějakých negativních rad, které ho můžou zastrašit.
Podcast Bez grantu?! vychází každého dvanáctého v měsíci.
V druhé sérii probereme s absolventy akcelerátoru 3-2-1 dílna vždy jedno téma
týkající se rozjezdu společensky prospěšného podnikání.
K poslechu na Apple Podcasts, Spotify i v přehrávači.
