Lilia Khousnoutdinova o benefitech online podnikání.
Teprve nedávno začalo spoustu lidí s převáděním svých programů do online prostředí. Lilia Khousnoutdinova ale se vzděláváním skrze online začala mnohem dřív. Kdy přišla na to, že jí online podnikání uvolňuje ruce, zvyšuje dosah a obrat posouvá do jiných čísel, než na jaké byla zvyklá?
Lilia Khousnoutdinova se věnuje ženské, partnerské a reprodukční tematice, skrze Nadační fond Propolis 33 podporuje mateřství a projekty spojené s feminismem. Věnuje se výcviku ceremonialistek a průvodcovstvím při novodobých rituálech. A ráda přemýšlí netradičně.
Jaké benefity má online podnikání? Kolik lidí potřebujete k úspěšnému online programu? Čeho se vyvarovat? A je opravdu nutné dnes podnikat i online?
O online podnikání se hodně začalo mluvit v souvislosti s Covidem. V té době začala spousta lidí převádět své programy do online prostředí. Ty jsi ale se vzděláváním skrze online prostředí začala mnohem dříve. Proč?
Je to přibližně deset let, co jsem se potkala s tím, že lze pracovat skrze online prostředí. Leovi byl tou dobou asi rok a já se ocitla na hraně své fyzické kapacity přednášet. Přednášela jsem většinu víkendů a spoustu týdnů jsem provázela od rána až do večera s dítětem v šátku. Fyzicky to bylo extrémně náročné a já narazila na limit, že víc prostě už nemůžu. Mohla jsem zvýšit kapacity osob v sálu, ale to také nefunguje, donekonečna prostory nafukovat. V tu dobu začala moje známá, Alice Kirš, s projektem Ženy ženám. V tomto online prostředí předávaly ženy dalším ženám informace o tématech, které primárně ženy zajímají. Já jsem tam zastávala téma porod, mateřství a těhotenství. A to byla ta praktická zkušenost pro to, jak online podnikání funguje, jaká jsou úskalí, a co je pro něj nutné udělat. Dodnes zastávám názor, že to, co mohu člověku předat fyzicky, když jsme spolu celý víkend zavřeni v místnosti, to nelze předat online. Online lze zase předat jiné hodnotné věci. Druhá věc, se kterou jsem se potýkala, byly počáteční investice, technologická specifika, dovzdělávání v IT fungování, platební brány, aj. Nejsem technický typ a musela jsem se tím tedy prokousat.
Můžeš rozvést, co se pro Tebe vstupem do digitálního prostředí změnilo? Začala jsi o něm uvažovat jinak?
Co se týká online podnikání, tak moje úplně první podnikání bylo také online, jednalo se o eshop, dovoz zboží z Anglie. Ale prodávat zboží a prodávat vzdělávací programy jsou dvě naprosto odlišné disciplíny. Forma toho, že člověk vidí sám sebe, a srovnat se s tím, dojít k bodu, kdy něco řekne, je to pro něj dostatečně dokonalé a nebojí se danou věc vypustit tzv. ven do éteru. První video pro projekt Ženy ženám jsem připravovala hodiny, ne-li dny, byla jsem s tím nespokojená, a když se video publikovalo, tak jsem měla trému třeba týden. Videa obecně vyvolávají vlnu reakcí, pozitivních i hejtů. Toto video získalo velmi pozitivních reakcí, ale objevilo se i pár negací, které jsem hodně těžce nesla. A to je jedno z úskalí, jít s kůží na trh (nyní na toto téma máme projekt Žena v zenu). Naučit se v online prostředí i mimo něj potýkat s kritikou, mnohdy i vulgárními a agresivními komentáři. Dříve šlo dělat spoustu věcí, aniž by se člověk musel odhalit, ale dnes v době sociálních sítí se tato situace mění a s touto danou problematikou se potýká skoro každý.
Nicméně ty jsi zmínila, že to má i určité benefity, můžeš říci, jaké?
Tím prvním benefitem je, že se projekt musí vytvořit jednou kvalitně, ale poté je jeho dosah neomezený. Najednou jsem měla daleko větší prostorovou i časovou kapacitu. Mohla jsem být s dítětem doma a zároveň jsem přednášela či virtuálně pracovala. Dalším benefitem je finanční stránka věci. Jednu dobu bylo velmi populární si povídat o tom, jak člověk vydělal první milion. To si u sebe velmi dobře pamatuji. Jednalo se o online program, který se týkal partnerských vztahů. Natočili jsme ho převážně na Bali. Prodávali jsme ho na jaře a v první prodejní kampani jsme poprvé za jednu kampaň překročili milionový obrat. Zjistila jsem tedy, že mi online podnikání nejen uvolňuje ruce, zvyšuje dosah, ale přesouvá mě i do jiných čísel.
Myslíš si, že je tedy online podnikání v dnešní době nutností? Pokud má člověk např. vzdělávací program?
To je velmi dobrá otázka. Ráda bych řekla, že ne, protože sama online prostředí dodnes nemám ráda. Je to trošku zvláštní, já mám online programů hodně a věřím, že jsou velice přínosné, už jen proto, že nám denně chodí nesmírně pozitivní zpětné vazby a životní příběhy. A nejen online formou. Přišla jsem na festivalu do jednoho krásného obchůdku a přišla za mnou žena – majitelka obchodu a rozplakala se. Já si říkala, co se děje. Ona mi sdělila, že jsem jí změnila život. Já na to, že se neznáme, jak to? Že prý jsem jí dodala odvahu odejít z násilného vztahu. Místo toho začala dojíždět do Mexika a dovážet do ČR mexické zboží. Nyní má prosperující obchod, je šťastná, svobodná… To jsou tak posilující a inspirující i motivující setkání, že si člověk řekne, že má opravdu smysl to, co dělá. Nicméně si stále myslím, že offline lidská interakce je o něčem jiném. Je zde spousta komponentů, které nelze převést do online sféry. Online prostředí je určitě pomůcka a způsob, který usnadňuje mnoho věcí, ale jsou zde momenty, které prostě nelze dělat online.
Ty máš za sebou spoustu let úspěšného online podnikání. Myslíš, že bys dokázala na základě svých zkušeností předat nějaké konkrétní tipy, co ti na té cestě pomohlo a co ses na ní naučila?
Určitě nezkoušet někoho imitovat, kopírovat, nehrát si na někoho jiného, do nikoho se nestylizovat (třeba do idola nebo influencera). To opravdu nefunguje. Ve chvíli, kdy to není autentické, není to zajímavé, není v tom energie a věčně to člověk neudrží, ten styl a osobnost. Doporučila bych tuto radu i offline, například při přijímacích pohovorech. Člověk chce sice získat práci, ale daná firma de facto přijala jiného člověka, než kterým uchazeč je. Tj. si stejně vytvoří problém – vznikne rozkol mezi tím, na co si hraje a tím, kým opravdu je.
V té době kdy jsem začínala, tak byla videa hodně nudná a statická a my jsme byli trendy v tom, že jsme začali dělat hodně dynamické záběry, skrze videa jsme ilustrovali to, o čem mluvíme, prostříhávali jsme, takže jsme v tom byli originální. Dalším to za tu práci nestálo. Ale to už asi taky pasé.
Dalším tipem je být inovativní. V každé době je nějaký druh stereotypu, který se děje, a zároveň něco nového, co se rodí. Samozřejmě je fajn najít to nové a dělat věci trochu jinak. Inovace je nezbytně nutná. Frustruje mě ale trend tzv. zkracování. Když jsem začínala, bylo standardem 40minutové video, většinu času jsme vytvářeli videa kolem 20 minut. Potom se z toho najednou stalo 15 minut, 10, a nyní vím, že nad 10 minut to vůbec nemá smysl a jde se na 5 minut. A potom je například platforma TikTok, kde jsou třeba 10 vteřinová videa, a to se člověk nestihne ani nadechnout, než vůbec něco řekne, a také Instagram Reels a další mikroinformační kanály. Objevuje se nám celospolečenský problém: nejsme schopni udržet pozornost, a není to úplně v pořádku. A v online podnikání to poznáte hned.
Napadají tě naopak i nějaké chyby, které jsi na své cestě udělala?
Chyb mám ze své cesty opravdu hodně, ale nevím, zda zrovna z online prostředí. Možná jeden podstatný: zálohovat si data. Mně jednou ukradli počítač s SD kartou, kde jsem měla všechna videa z Bali. Dva týdny natáčení na nejkrásnějších lokacích, spousta práce. A najednou nic, žádná stopa. Převážně se mé chyby týkají technologického prostředí. Hlavně my ženy máme tendenci být lehkovážné, říci si, že to vše nějak dopadne. Většinou to opravdu nějak dopadne, ale pokud najednou nastane nějaká chyba, může nás to pak opravdu hodně mrzet. V některých věcech je důležité si zainvestovat do profesionální pomoci, např. v oblasti webu, výběru klíčových slov, PPC reklamy. Člověk nemůže vše umět sám. Je fajn si spočítat, kde se vyplatí outsourcovat někomu, kdo tu práci dobře umí.
S kolika lidmi jsi začínala a kolik lidí se o program stará dnes?
Začínaly jsme dvě, já a Judita. Byl to hodně radostný, vzrušující čas. Celé jsme si to užívaly, cestovaly jsme, do toho natáčely, rovnou vše sdílely, a zároveň jsme projektu dělaly propagaci. Také jsme mezitím prožívaly různé zajímavé příběhy, které jsme do celého projektu hned zakomponovaly. Potom jsme se v jednu chvíli hodně rozrostli, cca na 30-40 lidí. Měli jsme týmové schůzky online i offline. To již začalo být náročnější. Nyní jsme ve fázi, kdy týmy stahujeme, protože jsem zjistila, že v tom všem již začíná být chaos. Tím se učím i pro mě nepříjemné úloze: jak být manažerem celého systému. Není to ale mou přirozeností a úplně mi tato role nejde. Nicméně klíčové lidí mám v online podnikání 3.
Ty jsi již zmínila některé profese, které outsourcuješ. Jaké ještě profese a dovednosti využíváš během online programů? Potřebuješ například kameramana nebo si videa natáčíš sama?
Jsou věci, které jsem si natáčela sama. Ale je rozhodně lepší a kvalitnější, když za kamerou někdo stojí a hlídá spoustu věcí, včetně zvuku. Když mám dva mikrofony, tak již nelze si všechno dělat sama kvalitně a efektivně. Takže ano, máme kameramanku (všichni členové týmů jsou ženy). Je naprosto nenahraditelná, zároveň stříhá a vytváří i mnoho podkladů. Dále máme v týmu ženu, která tvoří weby jako takové, včetně designu a napojení nejrůznějších prvků, od fakturačních systémů až po platební brány. My například využíváme systém Mioweb, se kterým jsme opravdu velmi spokojeni, ale v dnešní době může být do začátku drahý. Ale všechny jejich prvky umí okamžitě a bezproblémově navázat jeden na druhý a vytváří tak ekosystém pro online programy.
Další žena komunikuje se zákazníky, což je opravdu velká věc. Za mě je potřeba na tuto pozici speciální člověk. Takový, který má železné nervy a nekonečnou laskavost v srdci, protože dotazy, které občas přicházejí, jsou takříkajíc mimořádné a nepochopitelné.
Pak je potřeba člověk na práci se sociálními sítěmi a v neposlední řadě i IT specialista. Nikoho si nenajímáme moc externě, snažíme se, aby lidé pracovali v tzv. koherentních týmech, které se dobře znají a dobře orientují v našem IT systému.
Myslíš, že právě díky online prostředí vyrostlo tolik tvé podnikání?
Určitě. Nejvíc peněz jsem si na IČO vydělala bezpochyby v online vzdělávacích programech. Už jen proto, že eshopy mají vyšší obrat, ale také ohromné fixní náklady: zboží, kamenné prodejny, platy zaměstnancům, a podobně. Online je úžasný v tom, že sice je zde vyšší počáteční náklad, ale potom může běžet, pokud je kvalitní a nadčasový, víceméně donekonečna. My třeba stále prodáváme programy, které jsme natočili zhruba před 5 i 7 lety. Když se na ně podívám, sice si řeknu, že na videu je špatné světlo a mohla by být lepší kvalita videa, ale informace jsou stále hodnotné a celé mi takříkajíc sedí. Občas děláme refresh: vezmeme starý program, natočíme k němu nové prvky, pár dalších videí, vezmeme z toho základ, abychom video nepřetáčeli celé, a vytvoříme tomu „facelift“. I webům. Hezky se prodávají staré věci, a to je pro mě potvrzením opravdové kvality. Hmotné zboží je úžasné, mám ráda, když si na věci mohu sáhnout, a proto i vytvářím šperky. Zároveň je to ale nepraktické v tom, že je v takovém projektu velká investice a ve finále i malá marže.
Rozumím. Přemýšlela jsi někdy o škálování a přenosu do zahraničí?
Přemýšlela, ale zatím neudělala. Je to ta nejvíc nelogická věc na celé mojí cestě, protože anglicky umím výrazně líp, než česky, mluvím dobře francouzsky, velmi dobře rusky. Takže mohla bych, ale asi jsem zatím na to vše moc líná. Tak uvidíme…
Lilio, kromě toho, že jsi podnikatelka, tak se také hodně věnuješ osvětě. Proč?
Protože bych byla ráda, aby moje děti vyrůstaly ve světě, který bude o něco bezpečnější, udržitelnější a zelenější i zdravější, než v jakém jsem vyrůstala já. Takže vše, co se týká tématu, který já považuji za zásadní, což za mě jsou témata kolem plodnosti – na to se zaměřuje Nadační fond Propolis – porodů, těhotenství, vztahů, partnerství, komunikace, sexuality, a podobně. A již se pohybujeme v ohromných obšírných tématech, ve kterých se nachází velké mezery. Například ve vzdělání dětí a teenagerů v oblasti komunikace, vztahů a sexuality. Myslím, že je to jedna z největších černých děr v Čechách, které křičí o pomoc. Poté to my řešíme skrze iniciativy, jako je Konsent. Ale kdyby se vše začalo vysvětlovat standardně již na školách, tak bychom nemuseli řešit věci, jako definice znásilnění, protože bychom se nacházeli v úplně jiném status quo. Dalším tématem u mě není jen lidská plodnost, ale i plodnost Země. Jak zacházíme s půdou, jak funguje zemědělství a kam se vyvíjí. A také plodnost zvířat, zpracování mléka, masa – proces, o kterém většina lidí ani nechce raději vědět, jak funguje. Tato témata jsou klíčová pro to, abychom tu dětem přenechali slušný svět, ve kterém ještě půjde žít. Byla bych ráda, aby ten svět byl ještě o něco lepší, nejen k přežití. A zda toho budeme schopni. Je to o lidské zodpovědnosti. Dokud člověk děti nemá, tak je to o tom „tak já stejně umřu“, a jde asi žít i s tím, že umře a vše dobrý, pokud tedy nevěří na reinkarnaci. Ale ve chvíli, kdy děti má a vychovává je, tak myšlenka toho, že ve čtyřiceti letech nebudou mít co dýchat, je dost nesnesitelná.
Myslíš, že je osvěta součástí tvého podnikání nebo podnikání je součástí osvěty?
U mě je to hodně propojené. Již od založení prvního eshopu jsem část výdělku věnovala na osvětové aktivity, ať už svoje nebo cizí. Pro mě je velmi důležité, a myslím, že by to mělo být důležité obecně, aby i to podnikání se točilo kolem myšlenky, se kterou souzním. Musím věřit, že to, co dělám, něco dobrého přinese. Kdybych měla pocit, že to, co dělám, i kdybych na tom vydělala, škodí, nemohla bych s tím večer usnout. Mohu se samozřejmě pomýlit, to se stát může, ale musím věřit, že to, co vytvářím, je pro nějaké dobro, jinak to nemá smysl. Není nutné rozdělovat podnikání a osvětu či podnikání a charitu. Dnešní svět spěje k syntéze těchto dvou směrů. Každý podnik by měl mít základ etických hodnot, které by se měly ještě vyvíjet, a vlastně by mohly být časem ještě přísnější. Zároveň si myslím, že i neziskový sektor čím dál více hledá způsoby, jak se živit jinak, než jen fundraisingem.
Spolupracuješ s celebritami a influencery. Vnímáš to jako důležitou součást svého podnikání?
Vnímám to více jako součást osvěty a charitativní části, protože pokud chceme, aby nějaká část informace, obzvlášť pokud se jedná o něco, co není v mainstreamu dobře propsané, aby se tam propsalo, tak podpora známých tváří a dobře sledovaných osobností je určitě velkou oporou. Nemám v současné chvíli úplně rozvinutou spolupráci skrze influencery nebo známé osobnosti, ve smyslu prodejů zboží nebo kurzů. Ráda to však budu zkoušet a uvidíme. Ale pro popularizaci věcí, které jsou důležité, ale nejsou moc známé, je toto dobrá cesta. Jedná se o zajímavý terén a je nesmírně důležité hledat lidi, kteří s projektem nebo danou věcí opravdu souzní, jinak se jedná o velmi náročnou a spíše frustrující spolupráci. Ale ve chvíli, kdy se nacházíme jako skuteční spojenci, kterým dané téma brnká na vnitřní strunu, tak to může být velmi produktivní spolupráce.
Pokud bys začínajícím sociálním podnikatelům měla dát jednu radu, jaká by to byla?
Vybrat si podnikání, kde opravdu cítí velkou vnitřní vášeň. Na začátku bývá podnikání opravdu náročně, a pokud člověk nemiluje to, co dělá, nemiluje své produkty a to, v čem spočívá jádro projektu, tak to musí být hodně těžké se nevzdat. Pokud se však jedná o záležitosti a věci, na kterých člověku srdečně záleží, tak je jednodušší projít těmi složitými časy. A ty zákonitě vždycky přijdou.
Podcast Bez grantu?! vychází každého dvanáctého v měsíci.
V druhé sérii probereme s absolventy akcelerátoru 3-2-1 dílna vždy jedno téma
týkající se rozjezdu společensky prospěšného podnikání.
K poslechu na Apple Podcasts, Spotify i v přehrávači.
