Postavte si e-shop bez internetu.

Tomáši, jaký je rozdíl mezi inovátorem a radikálním inovátorem?

Radikální je otázka míry. Jak moc se nebojíš vymýšlet blbosti. Já se toho nebojím. Protože čím větší blbost, tím zajímavější věc z toho nakonec může vypadnout. Dokonce je to platná inovační metoda, že záměrně vymýšlíš úplný opak toho, co chceš vymyslet. Pak ten opak zneguješ a možná dostaneš zajímavý nápad. I ta nejhloupější myšlenka se totiž může ve zlato obrátit.

Ty jsi inovace dokonce studoval. Jak takové studium probíhá?

Máš přednášky na různá témata, kreativitu, řízení inovací v korporacích, inovační proces, technologie. Inovace nemá jednoznačnou definici, všichni ale vnímáme, že se jedná o něco nového, často ve spojitosti s technologiemi a umělou inteligencí. Snažíš se prostě uspořádat energii tím směrem, aby ti něco zlepšilo život.

V korporátech pomáháš probouzet inovačního ducha. Jak se to dělá?

Neexistuje jeden recept, každá organizace řeší něco jiného. Ale společným jmenovatelem může být to, že je čím dál tím častěji a rychleji zapotřebí řešit problémy moderní doby a organizace potřebuje zareagovat, takže mi zavolají, já dám dohromady akční jednotku, která se snaží nejít v prošlapaných kolejích. Zkrátka je nasměruju tak, aby se vydali úplně mimo, aby zkoušeli neprošlapané cesty. Buď sestavím jeden tým, někdy tam těch týmů je víc, popřípadě uspořádám hackathon.

A vypadá to jinak s probouzením inovačního ducha u neziskovek? U jednotlivců?

Jasně, já se neziskovému sektoru hodně věnuju. Dneska se všechno čím dál tím více týká přesahu do udržitelnosti, sociální sféry. A paradoxně technologie tomu mohou pomáhat. Sociální dopad se snaží zlepšit i velké firmy.

Vybereš nějaké sociální inovace, které tě zaujaly? Ideálně z Česka i ze zahraničí.

Život po životě, to je můj projekt, svůj digitální odkaz po smrti, který zapíšete do QR kódu. Další inovací je Zéro-Gâcheurs z Francie, jak dostat jídlo, které brzy expiruje, k zákazníkům, kteří jídlo ještě využijí. Už to funguje asi 4 roky. Obecně se mi líbí aplikace a technologie, které se snaží lépe zacházet se zdroji. Líbí se mi i aplikace, které reagovaly na covidovou dobu, kdy se propojovali náctiletí se seniory. Starých, izolovaných lidí bude stále více, jsem proto rád, že se s nimi mohou propojovat mladí lidé, kteří třeba hledají adoptivní babičky. Myslím, že kontakt s člověkem bude v budoucnosti velmi žádaný, právě kvůli rozvoji umělé inteligence.

Jak probíhá zavádění inovací do organizací? Změny se často neobejdou bez nelibosti zaměstnanců, máš s tím zkušenosti?

Většinou se nezavedou. Ne vždy se vše schválí, kvůli financím, nedostatku personálu, nebo zkrátka ještě nenastala správná doba. Když si vezmu třeba Rohlík, tomu podmínky nahrávali, proto se jim dařilo zavádět vše. Zatímco jinde se stále nic nemění. U lékaře mají často ještě psací stroj, všechno se řeší přes papíry. To je stejně jako vzdělávání oblast, která na inovaci ještě čeká. Někdy se zkrátka vylepšuje jednodušeji, speciálně pokud děláte službu, která stojí na datech. Ale když měníte věci, které mají lidi, procesy, budovy, tak je to složitější.

Dá se inovovat i v případě, že ve firmě není žádný inovátor, respektive konkrétní člověk, který by si inovacemi zabýval? Nebo ve společnosti někdo takový musí být?

Nemusí, ale inovační tým má třeba Škodovka, který potom hledá nápady napříč celou organizací. Pokud takový člověk ve velké firmě není, tak se sice nějaké iniciativy mohou dít, ale inovační matice a inovační portfolio už se pak zavádí složitě. Často čím větší riziko, tím pak projekty mohou být zajímavější. Firmy proto mnohdy sestavují inovační portfolio, kdy se peníze investují z velké míry do safe projektů a pak jde nějaká část financí i do těch odvážnějších, rizikovějších. Firmy se pak chovají jako venture kapitálový fond, kdy je jasné, že některé inovační projekty finančně pokryjí ty jiné. Je vždy potřeba nastolit nějaký balanc.

Pořádáš inovační workshopy. Co na nich učíš? Dej nám své tipy.

Já to dělám už jen na zakázku pro firmy, pro veřejnost už bohužel nemám kapacity. Ta školení jsou pak pro konkrétní firmy, většinou lékařství, farmacie, automobilový průmysl. Ale moje tipy jsou většinou takové ty základní věci. Je potřeba mít zadání, rozpočet, mít potvrzenou realizaci, zkrátka věci, které zpravidla fungují u všech projektů. Ale pokud hledáte nápad, tak ta nejhorší technika, kterou můžete mít, je hledat nápad. Nejlepší je ho nehledat, on přijde sám. Brainstormingy, kde se loví nápady, jsou na nic. Většina nápadů vzniká mimo práci, když je člověk sám. Ideálně na procházce u moře, na kole, v přírodě. Ty záblesky je ale důležité nezahazovat, i když zablesknou ve špatnou chvíli, tak je potřeba si je udržet, zapsat. Ty nejzajímavější myšlenky vznikají ve chvíli, kdy mozku dáváš odpočinout, když nemyslíš na nic. Takže moje rada je dát prostor lidem, aby nad tím uvažovali sami. Nedělat brainstorming, ale dát každému čas cca týden, ať si nad tím zadumá. Teprve potom se na workshopu prochází zápisky. Ne to vymýšlet v práci. Důležitá je samostatná příprava.

A co je to inovační maraton a hackathon? Ty jich několik pořádáš…

Hackathon je podmnožina inovačního maratonu. Je to intenzivní závod, který trvá 24 až 48 hodin. Jakékoli omezení totiž podporuje kreativitu. Pokud bych vám dal rok, přijdete s méně nápady, než když vám dám 2 dny. Paradoxně kreativitu podporuje i stres a soutěživost. Takže za tak krátkou dobu jsou týmy schopné třeba postavit novou aplikaci, která je lepší, než by dokázali za delší čas.

Daří se pak produkty hackatonů převádět do praxe?

Ano, kdyby se nedařilo, už by se asi nekonali. Především zdravotní výzvy, které dostáváme od IKEMu každý podzim, jsou velmi zdařilé, vždycky cca 3 až 5 nápadů pak dostaneme do několika měsíců do praxe.

Říkáš, že velkým trendem jsou momentálně smysluplná práce a udržitelný byznys. Proč tomu tak je?

Udržitelnost je v kurzu, protože je člověk přesycen. Když se pak tenhle fakt propojí s informačními technologiemi a ty víš, že vše, co děláš, má nějaké důsledky, je to jasné. Pokud nevymyslíme, jak dál pracovat s odpady, tak jediná šance bude opravdu utéct na jinou planetu a tu pak opět zničit. A to nechceme. A dalším faktor jsou často děti, které nás často upozorňují na naše chyby.

Proč u produktů už nerozhoduje jen cena, ale také příběh, to okolo?

Řada mých kamarádů se v prvé řadě dívá právě na to okolo, jejich základní pravidlo je, aby neničili svět, teprve potom je zajímá užitek daného produktu. Za mých mladých let rozhodoval příběh, historie značky, zakladatel. Dneska příběh není zajímavý, pokud tam není zmínka o tom, že produkt nebude škodit ostatním. Stejně jako lékaři přísahají, že nebudou škodit, měli by takto přísahat i podnikatelé. To by potom nebyla Hippokratova, ale třeba McDonald´s přísaha.

Pojďme se ještě přesunout k jednomu aktuálnímu trendu, k online podnikání. Proč a jak začít podnikat na internetu?

Já čím dál víc od podnikání na internetu odrazuju. Důležitější je dělat něco venku, nejen na internetu. Spousta lidí z internetu a sociálních sítí brzy odejde. Bude tady velká nostalgie po návratu k analogovému životu, cítím, že lidé se znovu učí šít, předvídám renesanci Burdy. DIY jde hodně nahoru, takže zajímavější je teď dělat něco fyzicky. Navracíme se k opravdovosti. Takže pokud máte nápad na podnikání na internetu, zkuste to vymyslet tak, abyste ten internet nepotřebovali. Je to vlastně inovační technika. Škrtnout si naprosto zásadní věc, která s nápadem souvisí. Takže postavte si e-shop bez internetu, kavárnu zkuste dělat bez kávy, atd. Zkuste se zkrátka podívat, co jde dělat bez digitálu.

Všichni víme, že inovace jsou klíčem k zajištění konkurenceschopnosti firem, jak to vypadá v českém prostředí? Inovujeme dostatečně?

Inovujeme málo, v inovačním prostředí pořád platí železná opona. Je to dáno i kvalitou školství, nejlepší je Univerzita Karlova, ale i ta je ve světě někde na  300. místě. A propadáme se. Je to škoda, je potřeba se totiž dívat nejen na to, jestli se inovuje, ale jestli se pak ty inovace používají i v praxi. A u nás to není ideální, pořád bychom se mohli dostat dál. Ale vidím, hlavní město Praha se teď snaží a ten inovační ekosystém podporuje. Jen tak se dostaneme dál, nemusíme být jen montovnou Evropy.

A co oblast nezisku, respektive společensky prospěšné podnikání? Jak to vypadá tam?

Spoustu projektů se často soustředí na lokální problémy a komunity, což často není přenosné. Myslím, že těch nápadů v sociální sféře je hodně, co je potom složitější, je ten nápad nejen rozjet, ale udržet, ufinancovat, zajistit růst a škálování. Vybudovat sociální startup je už složitější a ne vždy to dopadne dobře.

Jakou radu bys dal začínajícím sociálním podnikatelům?

Hodně projektů už má řešení někde jinde. Pro lidi je často těžké přidat se k existující iniciativě, za mě je to ale ideál, spojit se s někým, kdo už je dál, než to stavět sám jen kvůli pocitu, že to chci rozjet po svém. Udělejte si rešerši, a pokud už váš problém někdo řeší, přidejte se k němu. 

Podcast Bez grantu?! vychází každého dvanáctého v měsíci.
V druhé sérii probereme s absolventy akcelerátoru 3-2-1 dílna vždy jedno téma
týkající se rozjezdu společensky prospěšného podnikání.

K poslechu na Apple Podcasts, Spotify i v přehrávači.