Mladý podnikatel Libor Hoření nevydělává jen peníze, ale s radostí bojuje za lepší svět. Jak propojuje byznys a filantropii?
Svou první inovaci realizoval už během střední školy a jeho internetová kuchařka mu poměrně brzy vygenerovala
první milion. Vydělané peníze ale i přes svůj nízký věk vrací do společnosti. Proč to dělá?
Libor Hoření vybudoval první úspěšnou firmu už na střední škole. Web, který tehdy založil, mu ale vydělával víc, než sám potřeboval, proto se už během studíí začal věnovat dobročinnosti. Přesto, že peníze vnímá jako prostředky, skrze které může šířit dobro, vždy si dává záležet i na tom aby jeho firmy byly udržitelné a tedy výdělečné, aby ho práce bavila a aby měla pro společnost nějaký smysl.
Rovnou navážeme na jeden z minulých dílů podcastu, kde jsme se s talentovým koučem Milanem Pařilem bavili mimo jiné o hodnotách. Libore, nedá mi to se tě nezeptat, jaké jsou tvé hodnoty a jak se odráží v tvém podnikání?
Tak ta nejzásadnější moje hodnota bude svoboda. Tu se snažím i ve svých týmech nastavit a to tak, aby se lidé se kterýma spolupracuju cítili vlastně dobře.Protože když se ve svém životě cítí dobře, tak potom dělají dobrou práci a fungují se mnou dlouhodobě. Není pak třeba shánět nové lidi, zaučovat je. Mně je často jedno, jestli člověk, se kterým spolupracuji, pracuje 2 hodiny denně z Bali nebo 10 hodin denně z kanceláře, když pracuje na tom, o čem se společně domluvíme, tak má vlastně moji důvěru, že dělá to nejlepší, co dokáže a pak díky tomu máme výsledky a spolupracujeme dlouho.
Web Toprecepty jsi ale založil velmi pragmaticky a hlavně s vidinou výdělku, ne na základě touhy měnit svět či dělat něco, co tě naplňuje, zajímá. Začal bys dnes stejně? Nebo co si o svém tehdejším přístupu myslíš? Šel bys do podobného projektu i dnes?
Tenkrát jsem v tom ani neviděl ty peníze tolik. Já jsem v tom viděl příležitost tvořit něco, co mi dává smysl a co je užitečný. A tohle dělám pořád. Objevil jsem svůj dar, kdy dokážu najít v projektech nebo v nápadech, ve věcech a v lidech potenciál. A dokážu vidět, kde je třeba potenciál nevyužitý a pokud mi to dává smysl a vnímám, že by mě to bavilo a mohl bych tam využít své silné stránky, tak se do toho angažuji. A právě ten nevyužitý potenciál se pak snažím naplnit. Stejně tak jsem v těch 16 našel tenkrát největší stránku s recepty v Česku, kam chodilo spoustu lidí. Stránka veřejně počítala návštěvnosti a tak jsem viděl, že měsíční návštěvnost je okolo 1.000 lidí. Viděl jsem, že samotné prostředí všech tehdy existujících stránek je nedokonalé, fotky nejsou kvalitní, text není vycentrovaný na střed, nedá se tam diskutovat. Viděl jsem spoustu věcí, které by se daly udělat lépe. A místo toho, abych jenom nadával na to, že je něco blbý, tak jsem si řekl, tak já budu ten, kdo to udělá líp, protože buď to udělám já, a nebo to udělá někdo jinej, a když lidi používají službu, která z mýho pohledu není dost dobrá – ale na druhou stranu ji používají statisíce lidí každý měsíc, tak vždycky tam bude potenciál udělat to líp. A věřím, že to lidi ocení. A takto to vlastně funguje do dnešní doby. Vždycky najdu něco, co dává smysl, co mě baví, ale kde cítím, že může být přínosem a tam se docela angažuju a snažím být přínosem.
Představ posluchačům, jaké dobroprojekty jsi založil nebo jaké aktuálně provozuješ?
Tak začnu DobroKávou, to byla naše pojízdná kavárna v Brně, kde jsme 3 roky dávali lidem kávu. A to jen za to, že slíbili udělat nějakej dobrej skutek. Nic se u nás nedalo zaplatit penězi. Když člověk přišel a objednal si kávu, tak musel slíbit, že udělá něco hezkého pro sebe nebo pro ostatní a buď mohl vymyslet jakýkoliv dobrý skutek nebo se mohl inspirovat na tabuli, kde jsme vždycky pár dobrých skutků měli vypsaných. A nebo si mohl vybrat i čínský koláček štěstí, který když rozlomil, tak tam našel lísteček s jedním konkrétním dobrým skutkem pro inspiraci. A takhle jsme vlastně rozdali něco přes 30 000 káv za dobrý skutek a cílem bylo právě zlepšit prostředí v Česku, aby se k sobě lidi chovali víc nesobecky, víc si třeba pomáhali, víc mysleli na druhé, ale také na sebe. A to věřím, že se nám splnilo.
Pak jsi přesedlal i na další projekty. Které to byly?
Mě baví stále něco stvořit. Ten samotný rozjezd projektu a naplňování potenciálu. Mám ještě takový malý spolek, neziskovku Pozitivní zprávy (www.pozitivni-zpravy.cz). Máme vlastní zpravodajský server, píšeme okolo 100 až 150 článků měsíčně a to jenom na pozitivní témata. Žádné vraždy, nehody, násilí. Jenom to, co se povedlo, co vědci vynalezli, kde čeští startupisté uspěli, co funguje, co lékaři vymysleli atd. Pak jsem ještě investoval do projektu Nesnězeno, což je krásný příklad MVP (Minimum Viable Product), kdy někdo testuje levně a rychle svůj projekt. Kuba s Míšou, kteří založili Facebookovou stránku Nesnězeno, zašli do pár restaurací, kaváren. A řekli jim, že pokud jim zbývá nějaké jídlo, tak ho nemusí vyhodit – ale stačí ho vyfotit a dát na FB stránku. Pár restaurací to tak začalo dělat a nabízet na FB Nesnězeno jídla, která jim zbyla. A najednou tam byli tisíce fanoušků, 30 zapojených restaurací, kaváren a asi 6000 takhle rozdaných jídel. Najednou se dostavili výsledky a my viděli, že je o daný koncept zájem, jak ze strany zákazníků, tak ze strany kaváren a restaurací. Udělali jsme proto i mobilní aplikaci a dneska má již 150.000 stažení. Každý den vlastně prodáme několik set jídel, který by jinak skončili v koši. To je třeba krásný příklad toho, jak levně a rychle ověřit svoji myšlenku, než do toho investujete spoustu peněz a spoustu času.
Já jsem četla v několika rozhovorech, že, tvoje společnosti mají velkou udržitelnost. Co to v praxi znamená – pojem udržitelnost? Protože sama nevím, do jaké míry jsou třeba pozitivní zprávy jako takové udržitelné.
Já to vlastně rozděluji individuálně na 3 sekce. První jsou projekty, kterým se věnuju a který čistě sponzoruji, protože mi to dává smysl. Chci u toho být, chci poznat lidi, kteří ten projekt tvoří – zjistit, jakou mají vizi. Chci být toho součástí. Ale neočekávám žádnou návratnost toho, co do toho investuji. Pak mám projekty, který chci, aby fungovaly a dlouhodobě pokryly svoje náklady. Ale neočekávám, že na tom něco vydělám. To jsou třeba ty Pozitivní zprávy, kde se snažíme, aby ta neziskovka vždycky byla na nule, aby pokryla svoje náklady, ale neočekávám, že na tom něco vydělám. A potom jsou projekty, kterým věřím, že dávají smysl, ale zároveň od nich očekávám, že mi vydělají nějaký peníze.
Mohl by jsi rozdíly mezi těmi projekty nějak konkrétněji popsat?
Tak DobroKáva byla vlastně od začátku úmyslně ztrátový projekt. Tam jsem dával peníze, které jsem vydělal nad rámec toho, co potřebuji. Tam nebyl žádný model návratnosti. Pozitivní zprávy, to je přesně ten druh projektu, kdy chci, aby neziskovka pokryla svoje náklady. Zde tedy nějaké peníze vyděláme přes reklamu. A u Nesnězeno je zase model, kde aktuálně pokrýváme svoje náklady, nejsme tedy ve ztrátě. A věřím, že v budoucnu se nám podaří jít i do zisku.
A pokud by se tímto přístupem chtěl někdo inspirovat, tak jak by měl, podle tebe, začít s ohledem na ty konkrétní typy projektů?
Podle mne je skvělý sledovat, co lidi štve, na co lidi nadávají, co nefunguje dost dobře – ale lidi to pořád používají. Tak to je něco, čeho já si vždycky všímám. A pak se sám sebe ptám, zda tady je ta příležitost, kdy to můžu zlepšit právě já, jestli by mne to bavilo, zda tam mám nějaké kontakty. Zda je to téma u kterého vím, jak na to. Často si ale taky prostě řeknu ne. Hele, tohle nepotřebuju, nechci řešit, ale potenciál tam určitě je. Někdy si naopak ale řeknu, jo, super, to by mně bavilo, tady znám toho člověka, který na něčem podobným pracoval, ale nevyšlo mu to, tak se od něho můžu něco dozvědět, něco naučit. A jak tak o tom pořád přemýšlím, tak se najednou o tom začínám i s někým bavit, dostávám zpětnou vazbu. A tak nějak začínám ten projekt tvořit. To je vlastně užitečná inspirace pro ty, kteří chtějí podnikat nebo tvořit. Člověk se naučí všímat si toho, co ve společnosti nefunguje dost dobře, ale přesto to lidi používají ve velkém. A pak se sám sebe mohu zeptat, zda to můžu nějak vylepšit, změnit právě já.
Ty máš štěstí, že můžeš dělat, co tě baví, můžeš zlepšovat svět a zároveň máš i projekty, které jsou výdělečné. Ale ne každý má to štěstí, že je model jeho podnikání od začátku opravdu funkční. Není proto lepší začít od těch výdělečných projektů a až pak investovat peníze na dobročinné účely – tedy dávat je tam, odkud se už s největší pravděpodobností nevrátí? Jak bys svoje podnikání řešil, pokud by jsi začínal znovu?
Já nemůžu říct, že je lepší nejdříve mít výdělečné projekty. Já mám jenom tu osobní zkušenost. Díky tomu, že můj první projekt začal vydělávat peníze prakticky hned, tak se mi otevřely dveře, že jsem nemusel podstatnou část své energie věnovat tomu, abych se uživil, ale tu energii jsem najednou měl volnou, mohl jsem se věnovat více věcem najednou. Třeba právě smysluplným činnostem, které mě baví. Pro mne je to tak velmi příjemná zkušenost. Ale věřím, že někdo jiný může být naopak šťastný díky tomu, že začne vydělávat peníze a dělá si rezervu. A nepotřebuje dělat užitečný věci pro ostatní hned od začátku.
Myslíš si, že každé podnikání by mělo být s přesahem?
Já si do velké míry myslím, že velká většina podnikání vlastně je s přesahem, protože podnikání pro mě osobně znamená pomáhat řešit lidem jejich problémy a dostávat za to peníze. Takže když lidem řešíte jejich problémy, tak pro ně vlastně děláte něco, co je prospěšné. I kavárna lidem nabízí kávu. Lidi chtějí kávu, kavárna jim ji nabídne. Lidi za tuto službu zaplatí peníze a majitel kavárny vydělá tak, že je ta jeho služba lidem užitečná. Přesah jako takový, pro mě osobně, není něco, kde by se třeba zachraňovali delfíni nebo koťátka, ale i to, co je jakýmkoliv způsobem užitečné lidem.
Potom spíš jenom porovnávám, kolika lidem nebo nemusí to být jenom lidem, ale i zvířatům planetě a tak, takže na kolika těch oblastech, to je opravdu užitečný a jak moc to je opravdu užitečný, protože já si můžu rozdělit tu užitečnost, dejme tomu, jak moc je to, co tvoří užitečný mě, jak moc je to užitečný mým nejbližším, potom nějaké třeba skupině lidí, ve které se pohybuji, potom třeba mému městu, kde žiji, mojí zemi planetě, přírodě atd.. A každou tu oblast můžu vlastně jednoduše rozdělit, jak moc to, co tvořím, je v téhle konkrétní oblasti právě užitečné.
Podle čeho si vybíráš, do čeho budeš investovat?
Pro mne jsou hlavně důležití lidé, kteří za samotným projektem stojí, protože si myslím, že silnej člověk si vždycky najde tu cestu, jak nějakou užitečnou vizi zrealizovat. Pokud má tedy dobrý a čistý záměr. Naopak člověk, který třeba má hezký záměr, ale necítím z něho tu energii té tvořivosti, tak mu popřeji hodně štěstí. Můžeme si o tom popovídat, ale angažovat se v daném projektu nebudu. Lidé jsou pro mě opravdu klíčoví a potom ten záměr. Zda cítím, že ten člověk opravdu má čistej záměr dělat něco užitečného pro společnost.
Můžeš nám prozradit, do jakých projektů si třeba v poslední době investoval? A myslím hlavně ty se společenským přesahem.
Je to projekt Donio.cz, kde jsme byli vlastně 3 spoluzakladatelé od začátku. David Procházka, aktuální CEO, se se mnou potkal na kávě, povídal mi nějaké info o projektu, na který už si ani nepamatuju, popravdě, protože mi to tehdy nepřišlo zajímavé. A posledních 10 minut schůzky říkal, no ještě mě napadlo v zahraničí funguje takový projekt a začal popisovat vlastně jako Donio. Ale říká, že neví přesně, jak na to a nemá na to peníze. Tak říkám, to je super a hned vidím ten potenciál, protože si taky tvořivej a zajímavý člověk, tak, jestli chceš, tak to můžeme nějak spolu rozjet. Nakonec jsme to vlastně založili ve třech a potom do toho vstoupil investor a ta firma se nastartovala ještě daleko víc. Takže toto. A teď jsem asi 2 měsíce zpátky objevil.nový projekt, který mě zaujal, a to je vlastně soutěž Středoškolák roku, kdy se oceňují středoškolští studenti za své mimoškolní aktivity. Takže když už někdo třeba podniká, nebo dělá nějaký vědecký objevy, nebo nějaké právě neziskové věci, tak to mi přijde krásný. A ta myšlenka podpořit mladé podnikavé lidi v tom, aby vlastně získali v Česku zázemí a podporu, aby tvořily další zajímavý a užitečný věci v budoucnu, aby vlastně získali tu sílu tvořit další krásný projekty.
Myslíš, že takových podnikatelů a nebo investorů je v Česku dostatek? Vnímáš, že to je nějaký trend, že úspěšný lidé investují třeba do takových projektů, o kterých na začátku vědí, že jim nic nevydělají, ale mají prostě nějaký přesah?
Mám pocit, že ano a je to vlastně dobrej pocit, že více a více narážím na investice do opravdu užitečných projektů. A to nejen tím finančním potenciálem. Ale jedná se hlavně o projekty, které řeší právě prospěch vůči planetě, naší zemi, lidem, zvířatům atd.. Takže to mě těší a myslím si, že tou příčinou může být to, že těch peněz je teď vlastně na tom trhu tolik, že nemusíme zdaleka tolik pozornosti a energie věnovat vlastnímu přežití, tak, jako tomu bylo stovky tisíce let zpátky v historii. Teď je ta schopnost přežít v dnešním světě diametrální jednodušší a díky tomu člověk může svojí podstatnou část pozornosti zaměřit i na druhé.
Pokud bych já měla nějaký dobročinný projekt a hledala bych investora, tak, co si myslíš, že bych měla udělat pro to, abych ho získala na svou stranu? Máš nějaké tipy z druhé strany?
Nejlepší je, podle mě, mít “Proof of concept“”, kdy za mnou přijde někdo a není to už jenom nápad, ale už má opravdu za sebou nějaký kroky té realizace a dokáže mi ukázat věci jako – tohle jsme udělali a máme takovýhle výsledky. A pokud bysme dostali nějaké množství peněz nebo jiné podpory, tak bychom dokázali tyhle výsledky a dokázali bychom to těmito konkrétními kroky. Tak tady najednou vím, že ten člověk opravdu nelítá na obláčku, ale dokáže ty věci reálně tvořit. A to je pro mě nejdůležitější.
A společensky prospěšné projekty si tě vyhledávají samy nebo ty je nějak aktivně vyhledáváš?
Je to tak půl napůl, bych řekl.Někdy si já sám najdu projekt a oslovím ho, že třeba bych rád projektu byl nějak přínosem. Ale častěji mě najde tvůrce projektu a to v té začínající fázi. Protože já neumím lidem poradit, jak expandovat do Maďarska, když mám 40 zaměstnanců, ale když jsem v té počáteční fázi, tak umím z malého nápadu, myšlenky, udělat reálně fungující, ideálně vydělávající projekt. To jsou moje silné stránky. V téhle fázi mě často najde nějaký člověk a poprosí mne, jestli se můžeme potkat. A tyhle věci mě baví, takže se většinou potkáme nebo si to nechám třeba stručně napsat na e-mail, o co jde. A pak se můžeme potkat. A když tam právě nějaký ten vzájemný soulad je, tak se potom potkáme znovu a nějak to rozvíjíme.
Předpokládám, že společensky prospěšné podnikání nebo tu oblast v Česku znáš a můžeš nám říci, jestli máš nějaký projekt nebo znáš projekty, které Tě baví? Co Tě třeba v poslední době oslovilo? Něco zajímavého?
Jsou projekty, který jsou moje oblíbený. Nemůžu říct z poslední doby, ale třeba projekt Pragulic mi dával smysl. Protože na lidi bez domova společnost do jisté míry nahlíží, jako že nemají co nabídnout. A Terka (zakladatelka projektu) v nich dokázala najít tu jejich přidanou hodnotu v té společnosti. A místo toho, aby jim hodila peníze a tím potvrdila, že to jediné co mohou nabídnout je, že dokáží žebrat, tak naopak jim našla práci. To čím dokážou být přínosem společnosti a tím si nejen vydělají peníze, ale ještě si zvýší sebevědomí a je tam větší šance, že se zase zapojí do společnosti nějak aktivněji. Tak to se mi hodně líbí. Nebo projekt Ježíškova vnoučata je krásnej.
I to naše Nesnězeno mi dává velký smysl, že se snažíme, aby se neplýtvalo jídlem. Tak to mi přijde jako krásná ukázka společensky prospěšného podnikání. Nebo mě napadá třeba Podpořit.cz, kde zase si můžeš něco koupit na stovkách eshopů. A ten eshop je ochotný podělit se o to, co na tom vydělá. A ten projekt Podpořit.cz to dá vlastně na dobročinnost, na konkrétní nějakou sbírku.
Ještě by mne zajímalo, jestli sleduješ i trendy v zahraničí, nebo jestli sleduješ nějaké projekty v zahraničí? A jestli tam Tě něco inspiruje v poslední době?
Někdy si projedu producthunt.com, což je stránka, kam podnikatelé dávají svoje aktivity a různě se tam dá narazit na ty trendy projekty. Ale jinak čtu média jako CzechCrunch, Forbes a tam taky narazím občas na nějaký zajímavý projekty. Nebo mrknu na Kickstarter. Ale aktivně to zase nevyhledávám. Aktivně se spíš věnuju tomu prostředí, kde se vyskytuju.
Ty jsi říkal, že projekty rád rozjíždíš. Máš teďka něco nového, co Tě zaujalo?
Ten Středoškolák roku, ta soutěž, je něco, co mi dává velký smysl, protože když podpoříme mladý tvořivý lidi v tom, aby tvořili dál v Česku krásný projekty, tak věřím, že neutečou do zahraničí. Zároveň vnímám, že jedna stránka té dobročinnosti je právě podporovat starý lidi, hospici nebo pejsky v psích útulcích. Druhá stránka taky té dobročinnosti, jak to vnímám, je právě najít mladý šikovný tvořivý lidi a podpořit je v tom, co tvoří, aby získali tu sílu tvořit další krásný věci.
Náš podcast poslouchají především lidi z nezisku nebo začínající podnikatelé. Jakou jednu radu by jsi těmto lidem na začátku dal?
Prosím myslete nejvíc sami na sebe. Zní to možná divně, ale mám na mysli to, že pokud jsem sám pro sebe na prvním místě, sám o sebe dokážu pečovat, tak, že se mám krásně. Tak potom můžu sdílet svoji energii druhým. A tam vnímám, že to může být opravdu užitečné. Protože když nemám potom dostatek svojí energie, zapomínám na sebe, tak si myslím, že je to dost destruktivní.
Podcast Bez grantu?! vychází každého dvanáctého v měsíci.
V druhé sérii probereme s absolventy akcelerátoru 3-2-1 dílna vždy jedno téma
týkající se rozjezdu společensky prospěšného podnikání.
K poslechu na Apple Podcasts, Spotify i v přehrávači.
